pondělí 22. července 2013

RPG na Gameconu 2013

No vida, další Gamecon je úspěšně za mnou a opět jsem odjížděl s pocitem "Škoda, že to nebylo delší". Ano tak moc se mi tam líbilo, že bych zůstal klidně další týden. Stejně jako minulý rok, ani teď se nebudu rozepisovat o průběhu jako takovém, to nemá s náplní blogu nic společného. Zaměřím se tedy opět na jednotlivé RPG hry.

První hrou ihned po příjezdu bylo mé vůbec první setkání se systémem DnD ve 4. edici. Princip se mi celkově líbil, jednoduché hody, ačkoliv poměrně časté. Bohužel se moc nevyvedlo dobrodružství samo. První polovinu hry jsem strávili zjišťováním informací ve městě, což je detektivní práce, která mi nikdy moc nešla. Následující setkání s jedním trpaslíkem vyústilo ve vzájemné napadení mezi členy družiny a následně nás zdecimoval silnější nepřítel.

Hned druhý den na to jsem se přihlásil na další dobrodružství ve stejném systému. To už bylo o něco lepší, více jsme spolupracovali a vůbec to bylo celkově svižnější. Nicméně asi zjišťuji, že mne čím dál méně baví tyto způsoby hraní, kde je vše zachycené ve statistice a naopak mi začíná více vyhovovat volnost ve vyprávění. Tento systém tedy nyní uvrhuji do krabice "Nechci už hrát".

Další hra byla v oblíbeném systému Střepy snů. Toto mě velmi bavilo, neboť vypravěč měl připravený hezký příběh a navíc se nebál vyvolávat časté konflikty, které ze začátku prakticky vůbec negradoval, takže nebyly těžké, ale s hrou samotnou to hezky hýbalo kupředu. Navíc dokázal dodat i hezký nápad jak vše rozvíjet dále, pokud jsme trochu váhali. Opravdu jsem si to užil.

Na závěr jsem si dal jedno sezení ve hře postavené na zajímavém systému Primetime Adventures. Velice mě překvapilo, jak zábavně lze pojmout vyprávění televizního seriálu. Ano, tento systém je k tomuto určený. Sympatické na tom celém je, že jediná číselná statistika, která je zde přítomna, tak je důležitost postavy neboli kolik času z epizody seriálu má tato postava přiděleno. Zbytek informaci o postavách je v podstatě fikční a slouží při vyprávění příběhu. Kdo ví, možná se k tomuto systému také dopracujeme v naší skupině a vyzkoušíme si nějaký ten seriál napsat.

Nakonec si dovolím ještě zmínit mojí účast při hraní Artemis Simulator. Sice se jedná o počítačovou hru, ale svým způsobem sem taky patří. Jde tedy o simulátor můstku vesmírné lodi (tak jak znáte třeba ze Star Treku). Každý z hráčů má jednu roli, počínaje kapitánem, který udílí rozkazy, přes pilota, zbraňového důstojníka, inženýra až po komunikačního důstojníka. Pravda, možná to celé má blíže k LARPu než RPG, ale jelikož jsem žádný larp doposud nehrál, tak těžko srovnávat. Každopádně vřele doporučuji pokud jste fanoušci sci-fi a máte dostatečně velkou partu lidí (alespoň 5), tak si hru kupte a zahrajte.

A to bude pro dnešek vše. Přál bych si, aby už byl další rok a Gamecon 2014.


středa 17. července 2013

Slečna Karolína II. - Fakt velký pavouci

Skladbu družiny už znáte z předešlého příspěvku. Nebudeme tedy moc otálet a vydáme se rovnou za dobrodružstvím...

První velké rozhodnutí nás čekalo, když se nám Tereza snažila vnutit myšlenku, že družinu povede ten stařec o holi. Nakonec jsme jí to sice odkývali, ale všem bylo jasné, že tím vůdcem bude ona.

A jsme v hospodě...

Kde jinde ostatně začínají všechna skvělá a hrdinská dobrodružství, že ano. Ještě jsme si ani nevydechli od vyhánění vlků od stáda ovcí, když tu přiklusal do stavení jakýsi křikloun s bubínkem a vykřikoval cosi o unesené ženské. Jakmile však zmínil odměnu 100 stříbrných, získal si plně mojí pozornost.

Unesená je tedy dcerou nějakého zemana Horáce z vesnice jménem Rozedraná Lhota. Údajně zmizela během noci ze zamčeného pokoje v zemanském domě, ale kdoví jak to vlastně bylo. Na plakátu byla vyobrazena až podezřele krásná blondýna.

Tereza tedy okamžitě zavelela (ano, vede to ten stařec...) a vyrazili jsme směrem ke zmíněné vesnici. Cesta probíhala poklidně, jak už to tak bývá. Dokonce i nějaké ty dřevorubce jsme potkali, kteří se tvářili naprosto nevinně a o ničem nevěděli.

Zaplétám si nit...

V dáli už se tyčil kopec s jakousi zříceninou a dole v údolí se rozprostírala ona Rozedraná Lhota, která skutečně dostála svému jménu, neboť si při stavbě nikdo nedal moc práci s logickým uspořádáním budov.

Vypravěč Mirek nás najednou vyzval, ať si hodíme na všímavost. V Dračí sluji to tedy znamená hod 1K6, momentálně pro všechny zúčastněné, jelikož nikdo nemá dovednost, která by mu v tomto pomohla. Většina skupiny v hodu uspěla, pouze elf Honza byl poněkud překvapen a Jirka se nemotorně zapletl do pavoučích sítí.

Ihned na nás vyskákali čtyři zrůdné chlupaté potvory s osmi nohami, které by kdejakému arachnofobikovi přivodily neblahé myšlenky. Část družiny, která uspěla v testu na všímavost si tedy mohla hodit na iniciativu (3K6).

Inu spustila se velká mela. Mě se v prvním kole podařilo rozdrtit hlavičku jednoho z pavouků, který se mi snažil skočit na záda. Mág mezitím pomohl Jirkovi a osvobodil jej z pavučinové pasti. Překvapený elf byl ještě více překvapen, když jej pavouk poplival lepkavou hmotou vlákna. Tereza se snažila rozpárat mečem další bestii, která jí chtěla pokousat, ale v důsledku kolem sebe jen tancovali a nic se nestalo.

V dalším kole jsem otestoval své schopnosti ve vrhání dýk a zjistil, že mi to vůbec nejde. Nicméně jsem tím naštval pavouka, který šel předtím po Tereze a vydal se mým směrem. Tereza se pochopitelně rozběhla za ním. Elf si dále povídal s tím jedním pavoukem, se kterým si tak důvěrně vyměnil tělesné látky. Stařec se pokoušel o jakousi pokusnou magii na zbývajícím pavoukovi, ale moc jsem tomu nerozuměl.

Třetí kolo bylo opět oproti tomu předchozímu mnohem produktivnější. Provedl jsem bezchybné salto nad pavoučím tělem a než se z toho příšera stačila vzpamatovat, Tereze se podařilo zasadit pavoukovi smrtelnou ránu. Mág mezitím dokončil své tajemné umění a vnitřnosti dalšího monstra se rozprskly všude kolem. Elfovi se konečně povedlo také zasadit ránu, ačkoliv zatím ne smrtelnou. Zbývající dva pavouci se posléze pokusili o útěk, ale v dalším kole už je štěstí zcela opustilo a byli zpacifikováni.

A pokračování příště...

Slečna Karolína I - Jak to začalo

Konečně jsme se sešli, abychom vyzkoušeli znovu vybroušená pravidla nového domácího herního systému. Pracovní název pro potřeby tohoto blogu nechť je prozatím Dračí sluj. Jsem si jistý, že až to bude relevantní, vznikne k tomu patřičnější název. Pravidla systému jsou prozatím pod ochrannými křídly jejich autora. Neočekávejte zde tedy podrobnosti a detaily.

To je teda pěkná sebranka

Pochopitelně narážím na skupinu dobrodruhů, kteří budou tímto příběhem procházet. Zatím vám nepovím jména postav, jelikož jsem si je nestihl všechny poznamenat. 

Dračí sluj je ryze dovednostní systém. Marně byste tu tedy hledali předefinované povolání. Nicméně jelikož jsem si nestihl opsat ani zvolené dovednosti, budete se muset spokojit s poněkud skromnějším popisem. Tyto dovednosti nejsou nikterak definovány v pravidlech, tedy každý si může vymyslet co se mu zlíbí.

Aktuálně je nás tedy rovných 5 včetně mé osoby a také vypravěče a zároveň autora těchto pravidel, Mirka. Dalšími hráči jsou pak dva Honzové a jedna Tereza. Ano, od posledně máme menší upgrade a jeden z Honzů přizval ke hře svojí drahou polovičku. Tento žánr her je pro ní zcela nový, ale věřím, že se jí bude dařit.

Herně tu tedy máme postavu jednoho samotářského magicky nadaného starce s dlouhou holí a tajemnými léčivými schopnostmi, tedy něco jako klerik, ale těžko takto jednoduše zaškatulkovat. Navíc je to tak trochu bručoun.

Druhý Honza pak hraje elfího tanečníka bojovníka se šavlemi proklatě nízko u kolen a dýkou u pasu. Navíc je kovaný hrdina (nebo to alespoň tvrdí) a jakýsi "duelista" (nepochytil jsem jeho vysvětlení).

Tereza si vybrala něco jako alchymistku opačného pohlaví (tedy samičku) s lehkými mravy a veskrze logickým myšlením na úrovni Spocka. Mimoto se umí ohánět mečem a nad hlavou má ptáka ... jestřába.

A nakonec ten černý vzadu, lakomec Balthazar, tedy moje maličkost. Kromě trochu tmavší pleti a ještě tmavšího pláště na zádech je to akrobat, umí vrhat ... dýky a občas se ohnat dobře mířenými kopy. Trochu se také vyzná v tichém pohybu a umí odezírat ze rtů. Mimoto se strašně rád mstí za veškeré neřádstvo, které mu bylo způsobeno.

Ještě bych mohl zmínit, že při prvním sezení se zúčastnil také Jirka, který ale nebude docházet pravidelně a přišel si hru spíše jen vyzkoušet. O jeho postavě se tedy nebude příliš rozepisovat